Týmy kvalifikované napřímo nakonec ve vyřazovací části doplní Brooklyn, Atlanta, Minnesota a New Orleans. Nets si dají opáčko loňského souboje s Bostonem, Atlanta si zahraje s Miami, Minnesota vyzve v souboji mladých pušek Memphis a New Orleans se pokusí potrápit favorita z Phoenixu.
Teď už ale k přehledu jednotlivých týmů. Minule jsme to brali od východu, takže tentokrát začneme na západě.
Západ
Phoenix Suns
Suns zakončili letošní sezónu se skóre 64 výher a 18 proher a jsou letos asi hlavním favoritem na titul. Excelují ke konci zápasů, kdy jsou často schopni zcela zastavit útoky soupeře, zatímco vpředu se mohou spolehnout na výkony svých dvou tahounů. Chris Paul totiž dokáže i v nejvypjatějších momentech nacházet dobře postavené spoluhráče a pokud se mu nepodaří do 24 vteřin něco vymyslet, Devin Booker prostě hodí nějakou bláznivinu. Navzdory tomu, že Suns spoléhají na jeho schopnost proměnit těžké střely, si navíc udržel skvělou úspěšnost a výrazně se zlepšil i z trojky, odkud letos střílel 58 % při 9,5 pokusech na zápas.
Suns navíc hrají týmově. Pivot Deandre Ayton, obranný specialista Mikal Bridges, Camové Johnson a Payne a celá řada veteránů, to všechno jsou hráči schopní dělat rozumná rozhodnutí během zlomku vteřiny. Z minulé sezony se poučili a v případě, že by se Ayton dostal do problémů s fauly, zajišťuje jej několik obětovatelných čahounů. Dopředu je Ayton schopný nejen stavět drtivé clony a zakončovat alley-oopy, ale proti slabším soupeřům dokáže sám vytvářet kvalitní šance, což je výborný způsob jak potrápit týmy, co se na clonách agresivně prohazují.
Verdikt: Phoenix je mašina. Zda jí někdo dokáže zastavit je prozatím největší otázkou play-off. Pokud by se znovu dostali do finále, bude to, mimo jiné, dost možná z poslední šance Chrise Paula vyhrát titul.
Memphis Grizzlies
Grizz jsou překvapením roku. Po vlažném startu nabrali neuvěřitelnou formu a nezastavilo je ani zranění jejich nejlepšího útočníka. Tím byl Ja Morant, ze kterého se tuto sezonu stala naprostá superstar. Nejenže okolo koše působí jako kombinace gumídka a Derricka Rose na steroidech, ale zlepšil i střelbu. Především je však hráčem, kterému dělá radost nahrávat. Hrát s ním proto musí být podobně zábavné, jako ho sledovat.
Vedle Moratnta hraje za Grizzlies několik trvďáků schopných střílet i tvořit, jmenovitě Desmond Bane a Dillon Brooks. Doplňuje je podkošový specialista se zjevem Aquamana Steven Adams, či forvard Jaren Jackson Jr., který letos zapracoval na obraně a vedl NBA v blocích. JJJ má, při výšce přes dva deset, zároveň pověst kvalitního střelce z dálky, což jinak Memphisu schází.
Verdikt: Grizzlies nikdo před sezonou na druhé místo netipoval, očekávání jsou proto teď opravdu vysoká, obzvlášť na tak mladý tým. V jejich prospěch hraje že, jak říká Chris Vernon, prostě nestaví žádné špatné hráče.
Golden State Warriors
Golden State je spící obr. V San Franciscu dokázali oživit kariéru Andrewa Wigginse, vychovat z Jordana Poola novou hvězdu, dobře nadraftovat a najít na trhu několik fajn hráčů. Vše ale nakonec bude záležet hlavně na trojici Steph Curry, Klay Thompson a Draymond Green. Ti spolu za poslední dva roky odehráli pouhých 9 minut. Nyní by se měli vrátit a pokud jim to bude šlapat, mohou porazit kohokoli.
V případě, že by Steph zcela připravený nebyl, budou se Warriors opírat o Poola. Ten je sice také výborným střelcem, nikdo ale nevytváří svým pohybem po hřišti takový chaos jako Curry, jehož náběhy rozdmychávají v srdcích obránců nezřízenou hysterii. Problémem bude navíc i nedovybavaný front-court, kde hraje v současné chvíli pouze Kevon Looney a Draymond Green. Hlídání Jokiče hned v prvním kole bude za trest.
Verdikt: Warriors v plné síle jsou nejlepší show v lize. Ústřední trojici nyní obklopuje řada hráčů, kteří ví jak se chovat v rotujícím útoku plném clon, předávek a náběhů. Začátek sezony také ukázal, že tým je schopen naladit se na stejnou vlnu i v defenzivě a opravdu znepříjemnit soupeřovi střelbu. Zosobňuje to Gary Payton II, okolo kterého lze driblovat jen na vlastní nebezpečí. Slabé místo bude pod košem.
Dallas Mavericks
Luka Dončič se letos na hřiště vrátil rovnou z pláže, a trvalo mu asi půl roku, než znovu nabral fyzičku. Mavs se mezitím zbavili nespolehlivého Kristapse Porzingise, kterého nahradilo dynamické ofenzivní eso Spencer Dinwiddie. Ricka Carlisla na lavičce zase vystřídal bývalý point-guard Dallasu Jason Kidd a tým pod jeho vedením začal makat dozadu. Druhá půle sezony tak byla pro fanoušky o poznání veselejší.
Dončič má neuvěřitelnou schopnost manipulovat soupeřovou obranou, počkat si dokud se v ní nenajde slabé místo a následně jej využít buď chirurgicky přesným pasem, nebo velice klidným zakončením. Mavs díky tomu excelují ve hře do připravené obrany a v závěrech zápasů jsou dokonce ještě lepší než Suns. Otěže sice občas převezme šikovný Jalen Brunson, či zmiňovaný Dinwiddie, obecně se ale dá s klidným srdcem říci, že Dallas má tým postavený na myšlence Luka Dončič & kapela. Kapelu obstarávají atleti Dorian Finney-Smith a Dwight Powell, či střelec Reggie Bullock. Chybět bude bohužel elegantní Tim Hardaway Jr.
Verdikt: Euforii před play-off přibrzdilo zranění lýtka, které si Luka nešťastně přivodil během posledního zápasu sezony. Jestli chcete vědět co si myslím o šancích Dallasu něco uhrát, stačí sledovat Slovincův zdravotní stav.
Utah Jazz
Od té doby, co Utah nadraftoval Donovana Mitchela, má každý rok v základní sezoně úspěch. Play-off se ale Jazz snaží již poněkolikáté zdolat s téměř identickou sestavou a stylem. Podle mého znovu narazí.
I letos bude jejich hra postavená na francouzském pivotu Rudy Gobertovi, kterému jeho neuvěřitelná délka umožňuje bránit koš lépe než kdokoli jiný v lize. Zbytek týmu tvoří hlavně ostrostřelci, kreativec Mike Conley, a v případech skutečné potřeby hází Jazz míč Mitchelovi, který má skvělý jumper a mezi soupeřovými hráči se umí protáhnout jak had. Problém je, že mezi Gobertem a Mitchelem nyní panuje lehké vzájemné pohrdání, tým netáhne za jeden provaz a v obraně buď vypouští, nebo nechává soupeřovy rozehrávače vytáhnout Goberta daleko od koše a usmažit jej ve vlastní šťávě.
Verdikt: Sestava je od minule znovu téměř nezměněna a Utah je v současnosti jedním z nejméně atraktivních týmů v lize. Třeba to tentokrát bude jiné. Já ale nemůžu dostat z hlavy Einsteinův citát: Definice šílenství je dělat tu stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky.
Denver Nuggets
Asi polovina rozpočtu Nuggets je vyblokovaná na hráče, kteří byli celou letošní sezonu zranění, na Jamala Murrayho a Michela Portera Jr. Jejich návrat je údajně za dveřmi, jaké výkony ale asi mohou podávat po roce bez basketbalu? Nuggets si tak spíše musí brousit zuby na příští sezonu, protože v plném počtu bude tahle skvadra jen těžko k zastavení.
Letos se budou Nuggets spoléhat především na služby Nikoli Jokiče, který pravděpodobně obhájí titul nejužitečnějšího hráče ligy. Obří Srb dělá pro Denver všechno, od doskoků, přes nahrávky až po koše. Jako prvnímu v historii se mu podařilo nasbírat v jediné sezoně 2000 bodů, 1000 doskoků a 500 nahrávek. To nedokázal ani Wilt Chamberlain. Jokič navíc hraje s neuvěřitelnou efektivitou a jeho statistiky nejsou prázdnými kaloriemi, jako tomu bylo například před pár lety u Westrbrooka.
Verdikt: Jokiče doplňuje smečar Aaron Gordon a rozehrávač Will Barton. Pak už ale kvalita spíše upadá a jakkoli jsou hráči jako Facu Campazzo či Bones Highland zajímaví, v základní sestavě ambiciózního týmu by hrát neměli. Zápas s Golden State bude o jediném: Jokič, Jokič, Jokič.
Východ
Miami Heat
Heat za sebou mají prapodivný rok, museli se potýkat s absencemi, sestava rotovala jak labutě na pouti a celé to završila rozmíška uprostřed zápasu s GSW, kdy se Jimmy Butler málem popral s koučem Erikem Spoelstrou.
I přesto se jim podařilo ukončit sezonu na první příčce konference. Pomohla jim v tom neuvěřitelná schopnost objevit a vychovat kvalitní hráče mimo draft. Před pár lety to byl Duncan Robinson, letos další ostrostřelec Max Strus nebo náhradní pivot Omer Yurtseven. Jejich identitu nebojácných dříčů navíc podpořil i příchod Kyla Lowryho či P.J. Tuckera.
Verdikt: Heat jsou tvrdě hrající tým s širokým kádrem a vychytralým koučem, což jim umožní pružně reagovat na situaci a zkoušet soupeře vyvést z míry změnou taktiky. Nikdo se navíc nemusí bát, že by Heat neměli dost útočných doskoků. Co ale místy může být problém je skórování. Butler zatím neukazuje zrovna životní formu. Bam Adebayo a Tyler Herro za sebou naopak mají výbornou sezonu a Heat budou potřebovat, aby ve střelbě pokračovali.
Boston Celtics
Boston po dvou letech útlumu konečně ožil. Novému kouči Ime Udokovi sice chvíli trvalo, než hráče přesvědčil, že mají dělat co po nich chce, Celts ale nyní znovu hrají s intenzitou, kterou jsme viděli naposledy při jejich překvapivých jízdách do konferenčního finále před pár lety.
Boston zlehka obšvihnul nápad Cavaliers stavět přinejmenším dva opravdu vysoké hráče, což jim umožňuje efektivně bránit nájezdy na koš. Marcus Smart se mezitím stal horkým kandidátem na obránce roku, Grant Williams zase jedním z nejlepší střelců z rohu hřiště v celé NBA. Tým doplnili navrátivší se čahouni Theis a Horford, přišel také spolehlivý rozehrávač San Antonia Derrick White. Nejviditelnější změnou je ale přístup Jasona Tatuma, který zautomatizoval nahrávání z double-teamů a asistence nyní sbírá se stejnou lehkostí jako body. Jeho hra se tím dostala na zcela novou úroveň.
Verdikt: Celts následovali Tatumova příkladu. V útoku sdílejí míč bez velkého rozmýšlení a při hře dozadu jim jejich verva vynesla nejlepší obranné hodnocení v lize. Záda bude Tatumovi krýt Jalen Brown. Klíčem bude udržet soustředěnost a vyčkat návratu atletického pivota Roberta Williamse.
Milwaukee Bucks
Nevím do jaké míry má smysl představovat tým Bucks. Giannise Antetokounmpa si asi každý fanoušek všiml už když loni nasázel v rozhodujícím zápase finále 50 bodů a zvedl nad hlavu pohár. Od té doby zlepšil trojky i trestné hody. Jrue Holiday odehrál skvělou sezonu, jediným kdo vypadá trochu z formy je Khris Middleton. U střelců se ale nemusí často jednat ani tak o formu, jako prostě o statistickou výchylku.
Pravdou je, že Bucks sezonu nezačali zrovna zostra, to se ale šampionům toleruje a třetí místo konference nakonec není nic, nad čím ohrnovat nos. Povzbuzením naopak je, že Bobby Portis udržel z perimetru úspěšnost těsně pod 40 procent a Brook Lopez se vrátil do sestavy. Co se obměny kádru týče, zajímavý byl především příchod Graysona Allena, tvrdého rozehrávače mezi jehož přednosti patří trojky a špinavé fauly, tedy, ehm.. obrana.
Verdikt: Úřadující mistři z Milwaukee jsou favoritem Východní konference. Ubránit Giannise bude velkou výzvou pro kohokoli, kdo chce letos pomýšlet na titul a pokud bude tentokrát proměňovat trestňáky, tak hallelůja. Určitá zranitelnost nicméně u Bucks existuje, což jsme viděli loni, kdy je Durant málem rozstřílel zcela po vlastní ose. Jediné co je nakonec zachránilo bylo, že se palcem dotkl trojkové čáry.
Philadelphia Seventy Sixers
Stejně jako Bucks, i hra Sixers závisí na výkonech dominantního obra. Joel Embiid je prvním centrem od dob Shaquilla O`Neilla, kterému se podařilo vyhrát titul nejlepšího střelce NBA. A Shaqa skutečně připomíná, alespoň tedy způsobem, jakým pod košem využívá svých 130 kilo. Narozdíl od Shaqa ale disponuje i slušnou střelou a poslední dobou přidává do svého portfolia stále více a více hry z face-upu.
Horší zprávou je, že po vypadnutí z loňského play-off se zcela rozpadly vztahy mezi Sixers a jejich vlastní hvězdou Benem Simmonsem, který za tým až do svého zimního odchodu odmítal nastupovat. Na soupisce jej nyní nahradil bývalý MVP James Harden. Ten už ale také nejméně rok bojuje buď se zraněním, sám se sebou, nebo s obojím. Slibované oživení hře Philly zatím nepřinesl a Sixers kvůli jeho podpisu přišli o elitního střelce Setha Curryho. V play-off se proto budou spoléhat na výkony výborně hrajícího Tyrese Maxeyho a doufat ve zlepšení.
Verdikt: Sixers se už roky pohybují těsně okolo ligové špičky. Tu nejdůležitější ingredienci v podobě Embiida mají podepsanou. Problémem ale jsou jejich mizerné obchody a výsledná neschopnost obklopit svou hvězdu dostatečným množstvím kvalitních hráčů. Ani letos to tak na titul nevypadá, pokud se tedy s Hardenem nestane nějaký zázrak.
Toronto Raptors
Podobně jako Memphis, také Toronto se rozhodlo nestavět, pokud možno, žádné špatné hráče. V jejich případě to ovšem znamenalo odehrát sezonu v sedmi lidech. Je to neuvěřitelné, ale zabralo to. Raptors skončili na pátém místě a do play-off vstupují víceméně bez zranění. Mimo uzoučkou soupisku budou mít oporu alespoň ve vychytralém trenéru Nicku Nursovi a v premiéru Justinu Trudeauovi. Kanada totiž nepovolí neočkovaným soupeřům v Torontu nastoupit. Philly tak bude muset hrát bez obraného specialisty Matisse Thybulla.
Herně sází Raptors na verzatilitu a dlouhé hnáty. Pět ze sedmi stabilních hráčů Toronta má rozpětí paží přes dva metry dvacet a solidní výšku k tomu. Ti zbylí dva, Fred VanVleet a Gary Trent Jr., jsou ve svých výškových kategoriích elitními obránci, stejně jako výbornými střelci. Experimentátor Nick Nurse si tak může hrát s obrannými taktikami od zón, přes nejrůznější typy presingu, až po osobku s prohazováním obránců na všech clonách.
Verdikt: Raptors vlastně zůstali u toho, co jim zbylo z jejich vítězného týmu z roku 2019. Jediným výrazným přírůstkem byl čtvrtý hráč letošního draftu Scottie Barnes a je až neuvěřitelné, jak rychle se zapracoval. Kromě něj Raptors táhne hlavně oživlý Pascal Siakham a zmiňovaní rozehrávači. Značné zlepšení zaznamenal také O.G. Anunoby. Raptors mají nepříjemný tým a nikdo na ně narazit nechce.
Chicago Bulls
Posledním týmem je Chicago. To zažilo pohádkový start, pak se ale zranili Lonzo Ball a Alex Caruso a pohádka skončila. Bulls sice zůstaly ofenzivní zbraně v podobě DeMara DeRozana, Zacha LaVina a Nikoli Vučeviče, přišli ale o elitní obranu perimetru, plynulou distribuci balónů a kvalitní střelbu z trojky, které Ball s Carusem zajišťovali. Jejich schopnost strkat ruce do soupeřových nahrávek a vypichovat míče dělala z jinak podprůměrného defenzivního týmu šestou nejlepší obranu v lize. Bez nich Bulls přestali klást odpor, přišli o snadné koše z brejku a vpředu se museli stále více a více spoléhat na DeRozanovu schopnost vykouzlit koš z ničeho.
V play-off narazí na sousedy z Milwaukee, což je pro ně mizerná zpráva. Bulls s Milwaukee prohráli 16 z posledních 17 zápasů, přičemž jejich trápení se datuje již od začátku roku 2018. Na soupisce nemají nikoho kdo by zpomalil Giannise, jelikož Vučevič musí jeho očima připomínat štafličku čokolády. Ball je stále mimo, Caruso bude zřejmě i přes menší zdravotní problémy hrát.
Verdikt: Bulls měli skvělý start a DeMar DeRozan odehrál životní sezonu. Za Chicago letos dával 28 bodů na zápas při vysoké úspěšnosti střelby. Jeho hra ze střední vzdálenosti, zády ke koši, připomíná zašlou éru NBA, éru zesnulého Kobeho Bryanta, který byl DoRozanovým idolem. Fakt, že musel Bulls tak často vytahovat z kaše je ale pro nadcházející zápasy špatná zpráva.