Je to trochu jak špatný vtip. Jak ztřeštěná povídka Woodyho Allena, či horečnatý sen zatvrzelého kritika neoliberalismu. A je to bohužel fakt.
Prohrávat se nyní aktivně snaží dobrá polovina ligy. Většině zbytku jsou výsledky jedno a o připsání nějakých důležitých výher se už pokouší jen pár týmů.
Je to dané přítomností dvou faktorů, play-off a draftu.
Čím nižší pozice v tabulce, tím lepší pozice do draftu, tedy tím lepší šance, že tým v létě uloví extrémně talentovaného hráče.
Portland či San Antonio tak nepokrytě soupeřili o to, kdo bude horší. V základních sestavách se objevovali hráči jako Jeenathan Williams, Julian Champagnie, nebo Sandro Mamukelashvili. Ta jména vám nic neříkají. Nikomu nic neříkají, i profesionální komentátoři si je musí vyhledávat.
Podobné manévry se přitom děly i na druhém konci tabulky. LA Clippers viditelně nestáli o to být na pátém místě a čelit hned na začátku play-off Kevinu Durantovi. Mnohem raději by šesté a sérii proti Sacramentu. To sice hrálo celý rok skvěle, do play-off se ale dostává poprvé po šestnácti letech a nemá žádné zkušenosti s fyzickou hrou a vypjatými emocemi vyřazovací fáze.
Clipps tak v zápasech, které rozehráli příliš dobře, prostě v poločase stáhli Kawhi Leonarda, z “osobních důvodů.”
Vzhledem ke konkurenci ale prohrávání není zdaleka tak snadné, jak by se zdálo. Pokud navíc vaší hvězdu vystřídá hráč na dvoutýdenním kontraktu, který si chce udělat v NBA jméno, může se stát, že nechá na hřišti srdce, vystřílí těsné vítězství a pošle plány managementu do kytek.
Spurs či Blazers by tak možná udělali líp, kdyby angažovali mě a Ibbyho, co si se mnou chodí zaházet na Grébovku. S platy bychom šli níž a prohra by byla zaručená, protože naše hra nevykazuje ani náznaky basketbalové kompetence.
Co se ligy jako celku týče, nedostatek motivace není nic, co bychom neviděli i jinde. V Evropském fotbale to ke konci sezony tradičně postihuje týmy ze středu tabulky. Průšvih NBA je, že dokázala z prohrávání udělat soutěž.
Jakkoli je ale zábavné se kvůli tomu Američanům vysmívat, NBA opakovaně ukazuje, že je oproti evropskému sportu flexibilnější a svá pravidla neustále upravuje. K minimalizování tohohle problému přitom budou stačit dílčí změny, jako úpravy šancí na výhru v draftové loterii. Právě demokratizující přítomnost draftu a dlouhé play-off série jsou to, co dává NBA její kouzlo.