Závěr sezóny NBA znovu ukázal, že Amerika je země netušených možností. Pokud jste si v posledních týdnech naladili některý ze zápasů, existuje solidní šance, že jste viděli nastoupit proti sobě dva týmy snažící se prohrát.
Autor: Vojta Berka
Poté, co bratři Russové uzavřeli příběhovou linii Marvelovských superhrdinů ve své Endgame, měli v plánu natočit blockbuster o společnosti Cambridge Analytica. Poslední rok je ale okolo tohoto projektu hrobové ticho a člověka, který sledoval zprávy, to nepřekvapí.
Cestopisy mohou evidentně být zajímavé i pokud jste nikam neodcestovali a vše si prostě vymysleli.
Chtěl jsem napsat parodii na nemohoucnost filosofování, ve které bych nevyjádřil zhola nic, pouze se točil dokola v kruhu hluboce znějících keců. Pak jsem si ale přečet Camusovo Mýtus o Sisyfovi a zjistil jsem, že nic takového už není potřeba.
První román Johna Fowlese brzy oslaví šedesátiny. Anglie se od té doby změnila k nepoznání, umění se neposunulo ani o píď. Jak se čte Sběratel dnes?
NBA – finále v množném čísle
Trvalo měsíc, než za velkou louží dohráli první dvě kola play-off. Jsou ale za námi a do začátku finále východní konference zbývá jen pár hodin. Na západě se začne hrát den poté. Čekají nás teda ještě dvě vypjaté série a pak souboj o titul.
Play-in je dohráno, kostky vrženy a my jdeme na druhou část našeho představení letošních účastníků play-off NBA.
Největší svátek roku je za dveřmi. Křesťané se připravují, že oslaví ukřižování, zmrtvýchvstání a nanebevzetí Krista. My, fanoušci NBA, jsme se zas právě rozloučili s uplynulou sezonou a čekáme na její vzkříšení v podobě letošního play-off.
Villeneuvova Duna je nádherně natočená podívaná. Možná až příliš. Jako by byla pouhou ilustrací Herbertova románu. Příběh převypráví, do hloubky se ale dostat nedokáže.
Rvačky v londýnských ulicích pomalu utichají a Italové se, s blaženým úsměvem na rtech, dostávají z kocoviny. Euro je za námi. Turnaj to byl podivný, doma všude a nikde.